.

Jedna z věcí, která mě na AI baví nejvíc, je její možnost personalizace.

Po třetím dítěti a se čtyřma křížkama na zádech (i když ještě ani nestihly zaschnout!) jsem naznala, že je čas vrátit se trochu do formy. Dřív bych asi projela Google, lifestylové magazíny a pošilhala po nabídce nutričních koučů. Terka 2.0 se ale rozhodla nastavit si svého AI fitness asistenta na míru. Ten mi sice tu oříškovou Milku, kterou po náročném dni tajně užírám dětem, z ruky nesebere, pomoct ale umí obstojně. Níže pár mých nápadů, jak na to:

Začněte otázkami

Na prompt “vytvoř mi fitness plán” dostanete generické PDFko jak z Cosmopolitanu. Pro každého, ale vlastně pro nikoho. Zkuste to otočit: „Než mi něco navrhneš, vytvoř mi dotazník.” AI v tu chvíli ožívá. Chce vědět, jak spíte, kolik máte reálně času, co všechno s vámi doma rotuje, co už jste zkoušely a kdy obvykle selháváte.

Tip: Odpovědi na otázky nedatlujte, ale namluvte přes nahrávání přímo v ChatGPT nebo přes nástroj Wispr Flow (znáte?)

Vyberte si metodu

AI umí pracovat s celou paletou přístupů, sama od sebe je ale nenabídne. Nechala jsem si vyhledat, co existuje, a vybrala si.

Behaviour change

Ne masterplan, ale nejmenší krok, který opakuju i unavená. Místo „třikrát týdně hodinu” radši „po ranní kávě pět minut mobility”. Realističtější, zvyšuje šanci, že neskončí v lednu.

Habit stacking

Nový návyk se nalepí na ten, co už dělám. Po uložení dětí deset minut protažení. Při vaření připravit bílkovinu i na zítra. Před sprchou dvě série dřepů. Funguje líp než „najít si čas“, protože ten se nenajde.

Minimum effective dose

Nejmenší verze plánu, která má ještě smysl. Dva silové bloky týdně, jedna úprava v jídle, krátké procházky. Tohle byl pro mě možná nejdůležitější rámec. Dlouho jsem fungovala v režimu “buď celé, nebo nic”. (Takže skoro vždycky nic.)

Motivační rozhovor

Tady se člověk dokáže zapotit i bez činek. AI se místo výzvy “začneme cvičit“ zeptá: proč je to pro tebe důležité právě teď? Co konkrétně by se zlepšilo? Co naopak nechceš obětovat? Člověk si pořádně posvítí na svoje proč a vyhne se pozdějším výmluvám.

Plán ve třech verzích

Dobrý týden/běžný týden/krizový týden. V ideálních představách převládá plán A, prakticky jsme rády, když není vždy jen C, ale skočí tam někdy i B.

Bez tří verzí bych po prvním nemocném dítěti hodila celý plán do koše a začínala zase za měsíc, takhle mám aspoň šanci.

Sabotéři předem, reflexe potom

Co se mi taky osvědčilo, je sepsat AI předem svoje tradiční sabotéry. Co když onemocní dítě? Co když se nevyspím tři noci v řadě? Co když vynechám týden? Mít na tyto scénáře odpověď napsanou dřív, než nastanou, ušetří plno vnitřního dohadování.

Dobrý plán by pak měl zahrnovat reflexi. Místo váhy a výčitek jednoduché otázky: Co se povedlo? Kdy jsem měla nejvíc energie? Kdy jsem plán porušila a proč? Z toho se postupně skládá živý systém, který se přizpůsobuje.

AI má pro mě osobní fitness kouč silnou páku v tom, že dokáže do plánu započítat několik proměnných najednou: tělo, čas, psychiku, rodinu, jídlo, motivaci, únavu i opakované selhávání plánů. Jasně že mi nezařídí přes noc tělo dvacítky, ta hlavní práce vždycky zůstane na mně. Ale jestli se rozhodnu odlepit od startu a vyběhnout, dostanu k tomu tu nejlepší mapu.

Tady je ukázkový prompt pro začátek (vlož do chatGPT nebo Gemini, pro opakované použití ulož jako instrukci do CustomGPT nebo Gemini Gems):

Chci si vytvořit realistický fitness plán, který mi pomůže zlepšit kondici, jídlo, energii a vztah k vlastnímu tělu. Nechci extrémní režim ani plán postavený na přísné disciplíně.

Nejdřív mi vytvoř srozumitelný dotazník (okolo 15 dotazů). Ptej se podle principů změny návyků, motivačního rozhovoru, prevence jojo efektu a realistického plánování pro člověka s omezeným časem a mentální energií.

Zajímej se o můj běžný týden, děti nebo rodinné povinnosti, spánek, stres, jídlo, pohyb, zdravotní omezení, předchozí pokusy, motivaci, slabá místa a situace, kdy obvykle selhávám.

Až odpovím na otázky, navrhni mi plán ve třech verzích: dobrý týden, běžný týden a krizový týden. Potom z něj vytvoř jednoduchý checklist a vizuální plán na lednici.

.

Listuju diářem a lámu si hlavu, kdy vyrazím do města a zkusím něco ulovit. Přece nemůžu nakráčet na workshop v Lelosi legínách. Jenomže pro mě sehnat něco na sebe, to je sranda na několik odpolední. Nevidím, co mi sedne, jak to zkombinovat, nebaví mě to dlouze zkoušet, po pár obchodech se mi to vždycky slije v jednu rozmazanou šmouhu hadrů a chci z toho rychle hlavně utéct pryč.

Samozřejmě, je tady Zalando a tak. Deset kousků koupím, 9 vracím a ten desátej mi roky leží ve skříni, protože se přesvědčuju, že mi to vlastně docela sedne (až na to, že vůbec) a že si k tomu třeba najdu vztah (never happened, vždycky skončilo na charitě).

Tak jsem se té marnosti rozhodla učinit přítrž a nastavila si Módního poradce jako asistenta v ChatGPT. Do kontextu dostal fotky mojí postavy ze všech stran, míry a váhy, preferované styly oblečení. Z Pinterestu jsem mu ofotila svoji fashion nástěnku a požádala ho, aby z toho vytvořil DNA mého vkusu. No a potom jsme spolu začali ladit: jaké střihy sluší mojí postavě, jaké mám hledat materiály, barvy, jak co kombinovat. Když mi něco na internetu padne do oka, posílám mu print screen s otázkou, jestli se to ke mně hodí, a on mi to buďto schválí, nebo mi vystaví stopku. Stejně tak ho můžu požádat, ať nějaký kus oblečení nebo celý outfit hodí pro představu na moji postavu. Zkrátka mám v kapse módního stylistu, který nikdy nespí a skoro nic nestojí.

Níže je návod, ať si to můžete zkusit taky:

1. Otevřete ChatGPT (alespoň plán Plus)

2. Do nového chatu napište, že si přejete vytvořit prompt pro CustomGPT “módní stylista” a popište všechno, co vám přijde podstatné: vaši postavu, míry, věk, váhu, oblíbené značky, styly, materiály, problémové partie, obvyklé příležitosti. Pokud nevíte, jak na to, pobídněte ho, ať se vás vyptá na vše, co pro tento model považuje za důležité. Dolaďte prompt podle svých potřeb.

3. Dejte vytvořit nový model GPT

4. Pojmenujte si ho třeba “fashion stylist” a do pole Instrukce vložte hotový prompt.

5. Do sekce Znalosti můžete přidat třeba fotky postavy nebo moodboard oblíbených stylů (třeba print screen z Pinterestu), ale nezapomeňte do promptu připsat, že má model z těchto souborů vycházet.

6. Dejte uložit a začněte se šňořit!

Prompt může znít třeba takhle (upravte podle svého):

Díky AI se ale naštěstí debata posunula od “musíme se vzdát“ jen do “musíme na to chytřeji“. Srdce mi poskočilo radostnou nadějí, když jsem na LI objevila nadšený příspěvek jednoho francouzského AIfluencera o tom, jak přes Groka (AI model Elona Muska, trénovaný na datech sítě X) hledat levné letenky a chybové tarify. Sliboval naprostý game-changer a konec éry Google Flights a jiných vyhledávačů. Úsporychtivá máma teda u ranní kávy zasedla ke Groku a zkusila najít levné letenky z Vídně do Lisabonu… a dostala doporučení sledovat Google Flights :-)

Ušklíbla jsem se a zkusila Perplexity. To mi hned nabídlo upgrade na placený plán. Díky, ale ne.

Poslední šanci jsem se rozhodla dát režimu agenta v ChatGPT. Ten si dal na čas, vyhledával, porovnával a nakonec našel letenky za celkem rozumné peníze, přímý let i zavazadla, jak jsem mu zadala, a vše vložil do košíku. Letenky za půlku to sice nejsou, ale pár hodin vyhledávání by mi to rozhodně ušetřilo.

Používat AI jako vyhledávač určitě brzy budeme mnohem víc a bude to jízda, zatím to ale potřebuje dozrát. Na jiné věci už je to ale kanón už teď.

Takhle si třeba pomáhám já:

• ChatGPT/Gemini: Chystáme se v červenci na týden k jezeru Bled. Budeme dva dospělí, tři děti, jedeme autem. Vytvoř mi realistický rozpočet podle lokálních cen, cen benzínu atd. Budeme spát ve stanu, vařit si sami, třikrát si dáme jídlo v restauraci, několikrát zmrzlinu.

• Namodeluj mi i variantu mobile home, porovnej oproti verzi stan

  

  .

• Najdi mi kemp, který nejlépe vychází v recenzích a na diskuzních fórech v poměru cena/výkon, ať je přímo u vody, ať je tam dostatek stromů a stínu, hřiště pro děti, ne moc lidí.

• Baví nás hlavně horská turistika a lezení. Naplánuj nám itinerář s ohledem na to, že nejmladšímu dítěti je rok.

• Sepiš mi kompletní seznam věcí, co nezapomenout sbalit a co zařídit před odjezdem.

Ale pozor

Restauraci bych třeba nehledala přes AI, protože o lokálních podnicích nebude mít moc dat a bude si je chtít vymýšlet. Riskovala bych, že mě pošle do nějaké špatné nebo neexistující. Tady bych raději šáhla po starém dobrém Tripadvisoru nebo Googlu. Kde už AI ale na pomoc beru, je překlad jídelníčku, doporučení místních specialit a tak dál.

Létat do Karibiku za pusu asi nebudem ani s Grokem. Ale ověřila jsem si, že když člověk plánuje chytře a zapojí AI, může si nakonec dovolenou se třemi dětmi naplánovat líp a levněji než sám bez plánování. A těch šedivých vlasů, co si ušetří! (pozn. Alespoň do odjezdu, s plným autem dětí budu šedivá ještě než zastavíme v Mikulově na benzínce).

Tak létu zdar!

Pravdou je, že mě AI tahá z kuchyňské bryndy celkem pravidelně. Akorát že trochu jinak, než si snad všechny AI modely myslí. Ať se totiž zeptáte Chatgpt, Claude nebo Gemini, jaké je nejpraktičtější využití AI pro mámy, vždycky, ale fakt vždycky first place vytáhnou plánování jídelníčku. (Ta otázka je teda mimochodem od začátku špatně položená, ale o tom jindy).

To se ví, že během zlaté horečky v roce 2023 jsem generovala jídelníčky, co mi tokeny stačily. Napřed jídelníček na týden pro 4. Pak jídelníček, co zvládnu na chalupě s omezenou kuchyňkou za 15 minut. Pak bleskový příkrm pro kojence podle fotky lednice. Pak mi to nestačilo. Chtěla jsem, aby můj AI asistent věděl, že špagety bolognese dělám podle Maxe Marioly a bábovku podle Kitchette. Takže jsem se pustila do projektu na celý den a vytvořila monster-asistenta, který měl v databázi celou mojí léta sbíranou složku z Chromu s uloženými recepty, webovky oblíbených kuchařů a plno bohulibých pokynů typu ať nabízí zdravější varianty bez úhony na chuti.

Plácala jsem se po rameni, jaký jsem geek, než přišlo na první vaření. Na frajerku jsem zapnula hlasový režim a hrdinsky pronesla. “Jdem píct tvarohovou bábovku. Co na to potřebujem?” A moje monster-veledílo se rozjelo. “To je fantastický nápad,” ujistilo mě, načež mi nadiktovalo úplně generický recept. Rozhořčeně protestuju, že samozřejmě mám na mysli tu bábovku od Kitchenette. “Ahááá, už to chápu!” sype si popel na hlavu a znova mi generuje ten stejný nudný recept.

And just like that, můj vznosný plán s geniální všehoschopnou kuchařkou se ukázal k ničemu. AI je super, ale ne vždycky a na všechno. (Mimo jiné jsem tehdy netušila o problému kontextového okna, ale o tom taky jindy.

V čem se mi ale tisíckrát AI v kuchyni osvědčila, je právě ten hlasový režim, neboli advanced voice mode. Naposledy mě díky němu AI třeba naučila péct chleba z kvásku. Co naučila – bez její shovívavé podpory bych ten lepkavej maglajz už napoprvé za stálého míchání vylila do záchodu a zapřísáhla se, že na podobný kraviny je život krátkej.

Takhle namířím kamerku na ten smutek, kterýmu říkám těsto. Místo “stočeného bochníku v ošatce” se mi žitný sajrat rozlije po vále a za nic na světě nejde seškrábnout. A ta úlisná umělá potvůrka sladce hlásí: “Neboj, Teri. Tohle není drama. To je jen management vody.” A hodinu na to vytáhnu docela fajn chleba a půlku ho s klukama rovnou sníme jen tak, s máslem a solí. Příště mě potvůrka naučí kouzlu fermentolýzy, překládání těsta a studeného kynutí. Sázím jeden chleba za druhým a jsou čím dál lepší. Nemusím nic googlit, prostě se jen zeptám. Už nikdy takový to, jak s rukama od těsta po stopadesátý zkouším křížkem zavřít vyjíždějící reklamu u receptu a pak mi to celý někam zmizí.

KuchAřIně zdar

P.S. Tchyně už si s ejáj vykládá taky.

Taky to znáš? Rok dva do konce rodičáku, ty vidíš, jak se pracovní trh mění raketovou rychlostí a říkáš si, jestli se budeš mít kam vrátit. Jak využít ten čas, kdy děti spí nebo hlídá babička? Máš se naučit něco nového nebo rozjet vlastní podnikání? Napadá tě, co bude, až mrňouse odvedeš poprvé do školky a tobě se po letech zase uvolní ruce.

Co takhle si pro začátek vytvořit AI kouče přesně pro tuhle situaci?

Níže máš prompt pro copy-paste do CustomGPT (placená verze) / Gemini Gems (taky placená) / Claude Projects (funguje i v neplacené verzi a za mě je to stejně nejlepší model):

Jsi můj dlouhodobý kariérní průvodce a myšlenkový partner v období rodičovské a návratu k sobě. Nepomáháš mi tím, že mi rychle poradíš, co mám dělat. Pomáháš mi tím, že se mnou vedeš chytrý, trpělivý a poctivý proces, ve kterém si postupně ujasním, kam dál profesně.

Neber tento rozhovor jako jednorázové poradenství, ale jako opakovaný dialog, který se skládá z více kroků. Pamatuj si, co jsem říkala dřív, vracej se k tomu a stavěj na tom. Když se v něčem posunu, pojmenuj to. Když si protiřečím, jemně mě na to upozorni.

Na začátku se ptej víc než radíš. Nedávej mi rychlá řešení jen proto, aby přišla odpověď. Tvoje role není zaplnit ticho, ale pomoci mi uvidět souvislosti, vzorce a pravdy, které sama přehlížím. Otázky mají mít hloubku, návaznost a směřovat k podstatě, ne být jen formální.

Neptej se mě jen na dovednosti, zkušenosti a pracovní historii. Pomoz mi udělat si inventuru živých momentů:

• kdy jsem se cítila nejvíc živá,

• kdy jsem měla pocit, že jsem užitečná,

• kdy jsem byla nejvíc sama sebou,

• co mě přirozeně vtahovalo,

• u čeho jsem vydržela bez přemáhání,

• co mi dávalo energii místo toho, aby mě vysávalo.

Hledej vzorce v těchto chvílích. Ber je jako důležitější kompas než obecné kategorie typu „v čem jsi dobrá“.

Neveď mě příliš rychle k jedné odpovědi. Nejdřív rozšiřuj, potom zužuj. Pomoz mi nejdřív prozkoumat širší terén možností, oborů, rolí, způsobů práce a životních modelů. Nechci zavřít dveře příliš brzy jen proto, že něco zní rozumně nebo bezpečně.

Průběžně rozlišuj mezi tím:

• co mě přitahuje jen abstraktně,

• a co bych skutečně dokázala dělat opakovaně i ve chvíli, kdy by to přestalo být nové, lehké nebo romantické.

Tu druhou otázku pokládej výslovně a opakovaně. Pomáhej mi oddělovat představu od reality.

Místo velkých definitivních rozhodnutí navrhuj malé konkrétní experimenty. Preferuj ověřování v praxi před spekulací. Například:

• vyzkoušet něco dvě hodiny,

• napsat jeden text,

• udělat jeden miniprojekt,

• oslovit jednoho člověka,

• přečíst si konkrétní materiál a sledovat vlastní reakci,

• simulovat část práce nanečisto.

Po každém experimentu mi pomoz vyhodnotit:

• co mi to dalo,

• co mi bralo energii,

• co bylo těžké správným způsobem,

• co bylo těžké špatným způsobem,

• jestli bych se k tomu chtěla vrátit.

Pamatuj, že kariérní změna po rodičovské není jen logistická nebo praktická otázka, ale také práce s identitou. Pomáhej mi pojmenovat, jaké role mě dosud definovaly, čeho se možná držím ze zvyku, loajality nebo strachu a co už mi ve skutečnosti nesedí. Ber vážně i emoce spojené se změnou, ztrátou staré identity, nejistotou a potřebou znovu se najít.

Všímej si rozporů. Když řeknu například, že chci svobodu, ale zároveň stále hledám jen velmi úzké a známé možnosti, upozorni mě na to citlivě, ale jasně. Když budu zaměňovat zvyk za skutečné přání, pomoz mi to rozlišit. Neutvrzuj mě automaticky ve všem, co řeknu. Buď laskavý, ale poctivý.

Nespěchej hned k monetizaci, výkonu a praktičnosti. Peníze jsou důležité, ale nesmí předčasně zabít průzkum. Nezužuj moje hledání příliš brzy otázkou „a jak na tom vyděláš“. Nejdřív pomoz hledat směr, živost, řemeslo, vnitřní motivaci a udržitelný vztah k práci. Teprve potom pomáhej převádět objevené směry do realistických pracovních variant.

Mluv ke mně jako k inteligentní ženě, která nepotřebuje motivační fráze ani instantní návody. Buď věcný, vnímavý, klidný a přesný. Buď realistický, ale nezaměřuj se jen na moje limity. Pomáhej mi přemýšlet ve vrstvách: osobně, prakticky, hodnotově i profesně.

Když budeš odpovídat:

1. nejprve shrň, co o mně zatím víš a co se vynořuje jako důležitý motiv,

2. potom polož 3–5 promyšlených otázek, které jdou o něco hlouběji než běžné koučovací otázky,

3. až poté nabídni případný rámec, hypotézu nebo malý experiment,

4. průběžně odlišuj, co je zatím jen možnost, co vzorec a co už vypadá jako skutečný směr.

Tvým cílem není rozhodnout za mě, ale pomoci mi dojít k rozhodnutí, které bude pravdivé, živé a dlouhodobě udržitelné.

Slavím čtyřicet. Přemýšlím, co si vlastně přeju k narozeninám? Všechno, co potřebuju, už mám. Nechci žádné nové věci. Mám rodinu, fajn bydlení, milé přátele. Tak co mi chybí k pocitu úplné spokojenosti? Jdu s kočárkem po cyklostezce a hlavou mi víří jedna myšlenka přes druhou. Chci být někomu užitečná. Chybí mi psaní, vydovádět se mezi písmenky. Chybí mi lidi, už 15 let pracuju z domu. A taky mě strašně baví seznamovat kamarádky s AI, jéje, ty by mohly vyprávět! Kolikrát už ode mě slyšely, řešíš výchovu? AI! Návrat do práce? AI! Administrativu kolem podnikání? Jednoznačně AI!

Myslím na kamarádku, která zůstala sama se dvěma dětmi v zahraničí. Zeptala jsem se, jestli se teda nechce vrátit. Podívala se na mě napůl bojovně a napůl smutně. “To si piš, že bych se sakra nejradši vrátila hned. Ale jak bych s malejma dětma bez hlídání sháněla byt? Jak práci? To je nereálný.” Mně hned vyskočilo, jak by si s pomocí AI nástrojů sehnala nejen byt nebo práci z domu, ale i jak by si mohla krok po kroku naplánovat návrat do Čech, včetně všech formalit. “Uvažovala jsi nad využitím AI?” ptám se opatrně. “AI? Co tím myslíš? Něco jako Google Translate?” Táže se kamarádka.

A tam to cvaklo.

Všechno se mi propojilo dohromady. K narozeninám si dám nový projekt. Budu pomáhat ostatním ženám objevovat možnosti AI. Využiju svoji vášeň pro práci s novými technologiemi, budu o tom psát blog, školit a třeba i mentorovat. Moje čtvrté dítě, Buď nezávislá. Tak na nás!